Trik s kartami

Příběh vznikl na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy. Je smyšlený. Pokud vám děj, místo, nebo osoby někoho připomínají, je to náhoda.
Zadání: Kouzelnický trik s kartami dopadl naprosto příšerně. Proč? Co se stalo?
Vylosovaná slova: LINKA, ŠÁLA, KŘIKLAVÝ SNOWBOARDISTA

„Honem! Honem! Nebo přijdeme pozdě. Musíme to stihnout, nebo bude Vojtíšek moc smutnej,“ popoháním všechny členy rodiny. Vojta už vyjíždí z garáže a já tlačím malou Kristýnku před sebou. Povzbuzuji dědu s babičkou. „Začíná to za půl hodiny,“ trochu panikařím. Venku se zrovna žení všichni čerti. Zahradu již pokryla bílá peřina. Další a další studené vločky padají a záměrně se snaží trefit do našeho obličeje.

„Jé, zapomněla jsem ŠÁLU,“ rozplakala se Kristýnka. Usazuji babičku do auta, otáčím se a ještě se vracím do předsíně pro její novou šálu, kterou dostala od Ježíška a bez které neudělá ani ránu. Až teď, samozřejmě. Už běžím zpátky, omotávám kolem krku ubrečené dcery. „Neplač, už ji máš, všechno je v pořádku,“ utěšuji ji. Nevím, jestli toto můžu všechno vydržet.
LINKY na očích se mi určitě úplně rozmazaly a mají na tom zásluhy bílá peříčka sněhu, které se snaží udělat vše proto, aby nás, co nejvíc zdržela.
„Jedeme, máte všechno?“ trpělivě čeká Vojta.

Cesta kupodivu proběhla bez úhony. Do tělocvičny jsme doběhli včas. Vepředu na mě mává kamarádka, která nám držela místa. Zaplať pámbů. No tady je lidí! Konečně jsme všichni usazení, v tělocvičně se zhaslo. Vánoční besídky mám ráda, byly doby, kdy jsem je organizovala, ale nyní si jen užívám vystoupení dětí. Zcela netradičně uvádí celý program deváťák Roman. Jde mu to, je vtipný, sálem se řine smích. Oblékl se bláznivě, jako snowboardista. Trošku pomatený snowboardista, nebo spíš, nezvyklý, dalo by se říct KŘIKLAVÝ SNOWBOARDISTA. Podtrhuje to kulisy a místní scénu. Moc hezky to vymysleli. Šikulové.

Náš Vojtíšek vystupuje jako třetí. Celý týden poctivě trénoval. Na dnešek se moc těšil. „Maminko, kolikrát se ještě vyspinkám?“ zářily jeho velké oči. Ráno nemohl dospat. Pobíhal v pyžamku po celém domě. „Bude ze mě kouzelník, ten největší, jsem kouzelník,“ pokřikoval a výskal radostí. Nakazil tím celou rodinu. Usmívali jsme se a těšili se na jeho velké číslo, trik s kartami. Doma ho nikomu neukázal. Tajil to. Chtěl nás všechny překvapit. Kouzlo znala jen učitelka Vendula, která ho má moc ráda. Řekla bych, že si ho oblíbila víc, než je zdrávo. A tak spolu kuli pikle.
Vystoupení místní kapely bylo úsměvné. Jak se ti prckové snažili, i když jim to trochu „skřípalo“ sklidili velký aplaus. Byli vidět jejich šťastné úsměvy a děkovačku si za velkého potlesku užívali. Náš křiklavý snowboarďák vtipně uvedl děvčátko, které nám zabaletilo. Sukýnka ji nadskakovala. Její soustředění bylo maximální. Nádherné vystoupení.

Teď to přijde. Mačkala jsem v ruce kapesník a napětím mi vytryskla i slzička. Ale náš velký kouzelník nikde. Roman tedy opakoval své úvodní slovo a všichni s napětím čekali. Ta chvilka byla nekonečná. V hledišti to již trochu zašumělo. „A nyní přichází……přichází….přichází velký kouzelník Vojta Nováček.“ A nic. Vidím, jak se opona začala hýbat a přišla paní učitelka Vendula. Za ruku vedla našeho malého Vojtíška. Jeho velké vyděšené oči zíraly na diváky a celý se třásl. Měl trému. Všichni v hledišti začali tleskat a volali: „kouzelník, kouzelník, kouzelník.“ Vojta se osmělil a uklonil se. Paní učitelka pomalu ustupovala do pozadí. Tréma zažehnána. Hurá. Osvětlovač namířil své bílé světlo na našeho účinkujícího. Malý kouzelník vytáhl karty, ale ručičky se mu tak třásly, že nedokázal kouzlo předvést. Stál jako zkoprněný a najednou karty byly všude, rozsypaly se po celém jevišti. Nastalo hrobové ticho. Nikdo se sice nesmál, ale atmosféra by se dala krájet. Rozplakal se. Situaci zachránil uvaděč Roman. Sebral karty a povzbuzováním přiměl Vojtíška, aby to zkusil znovu. Nyní se již kouzlo povedlo. V sále všichni povstali a velkým potleskem chlapce povzbudili. Uklonil se a bylo vidět, že je sice zmatený, ale zároveň i šťastný. Byla jsem na svého malého chlapečka patřičná hrdá.

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů