Stará sedačka

Tento příběh vznikl na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy. Jestli vám něco připomíná, jen to jen náhoda. Nestalo se to…..
Zadání: Poslední věc, které jste se dneska dotkli (např. klávesnice, sklenice nebo klika), je důležitou stopou ve velmi zajímavém a ojedinělém případu…
Vylosovaná slova : ŽÁRLIVOST, SEDADLO, DEPRESIVNÍ BABIČKA

Nikdo nečekal, že to co se dneska stane, ovlivní život celé vesnice.

Dvakrát ročně pořádá obec sběr komunálního odpadu. Jarní sběr připadl právě na tuto sobotu. Já už měla připravenou doma hromádku a chystala se na větší úklid. Prošmejdila jsem oba dva sklepy, volný pokoj v bytě, skříně a všechny zbytečnosti odstranila, aby udělaly prostor pro nové kraviny, nové věci, nové zbytečnosti. Určitě to znáte. Staré okoukané musí nahradit nové, pěkné, moderní. Mezi odstraněnými věcmi bylo i staré SEDADLO z mého již nepojízdného auta. Velké plány, že z něj udělám pěkné křesílko na terásku, odnesl podzimní vítr.

Ještě odpoledne této nejprve krásné, pohodové, slunečné soboty se změnilo během chvilky v strašnou můru všech obyvatelů vesnice.

„Crrrrrrrr“ zvoní zvonek jako splašený. Za dveřmi dva policisté. „Půjdete s námi!“ suše mi oznámili.

„Nevím, proč. Něco jsem provedla?“

„Vyhodila jste do sběru staré sedadlo zelené barvy?“ ptali se a mračili se na mě. Vůbec se mi to nelíbilo. „Ano, jistě, to je trestné?“

„Můžete nám říct, kdy, a přesně v kolik hodin, jste sedadlo odnesla? Viděl vás někdo?“ zeptal se policista a psal si něco do notýsku.

„Laděnko, stalo se něco? Pojď sem! Bolí mě hlava,“ volala mi za zády moje depresivní babička.

„No víte,“ trochu zmírnili tón policisté. „Pod sedadlem, které jste vyhodila, byla nalezená mrtvola muže.“

„Laděnko, kde jsi? S kým se tam bavíš? Nenechávej mě tu samotnou!“ už celkem zoufale volala babička.

„Kdo? Kdo je ten muž?“ zbledla jsem.

„Váš soused, Roman Kvasnička,“ zašeptal policista. „Můžete jít s námi a odpovědět nám na pár otázek?“ „No jistě,“ odpovídám. Co taky jiného jsem mohla namítnout. Určitě ho ke smrti dohnala ta jeho ŽÁRLIVOST. Bylo to první, co mě napadlo. Všichni tady věděli, jak hlídá, tyranizuje a týrá svoji manželku Lenku. Žárlil na každého, kdo ji jen pozdravil. To už jsem zabouchla dveře, kabát v ruce. Už jsem ani neslyšela babičku, jak mě volá a vyžaduje moji společnost.

Od toho dne, se život ve vsi zastavil.

Co myslíte, že bylo dál?……….

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů