Křest knihy Stále tajné aneb jak jsem sloužil v Mladoticích

Pro mě bylo všechno poprvé. Jak má akce vypadat? Popravdě, vlastně jsem ani nevěděla jak se taková událost pořádá. Vyhledala jsem na internetu, jak se křtí kniha. A zjistila jsem, že potřebuji tři základní věci.

  1. Knihu. Na tomto úkolu jsem sice pracovala přibližně pět let, ale už ji mám připravenou – splněno
  2. Místo, kde se bude křest konat. Může to být kdekoliv. V knihovně, na lodi, v restauraci….já zvolila místní akci Pláňskou pouť. Ta se konala 22. června 2019. Domluvila se s organizátory akce, jestli by něco takového, v naší obci mimořádného, chtěli. Chtěli a vyhradili mi čas po přednášce historika pana Hubky a před vystoupením skupiny Hasičanka, ve 14.30 hod.  – splněno
  3. Kmotry. A to byl oříšek. Chtěla jsem někoho ke vztahu ke mně, nebo tématu knihy, nebo ke vztahu k místu. Velice troufale jsem požádala hejtmana Plzeňského kraje Josefa Bernarda, jestli by se toho neujal. Souhlasil. Super. Paní Svobodová a pan Vilímec z Plzeňského kraje byli v tu dobu zrovna někde jinde. Požádala jsem letitého kamaráda Vlastimila Červenku. Souhlasil. No a je to. Ale není akce, aby přece jen nějaká komplikace nenastala. Pan hejtman se na poslední chvíli omluvil, ale skutečně ho to mrzelo, musel být na jiné akci, ale projevil o danou tématiku velký zájem. A panu Červenkovi to neumožnil zdravotní stav. Tak a jsem nahraná. Ale odvážnému štěstí přeje. Můj přítel Jirka – fanda vojenství vyvětral jednu starší vojenskou uniformu (mimochodem, moc mu to slušelo) a nečekaně mě přijela podpořit skupina mých spolužáků ze základní školy i s naší paní učitelkou třídní, češtinářkou. (Scházíme se a jezdíme spolu na výlety – ale o tom zase jindy) A bylo to. Paní Merglová byla moje nejlepší učitelka, ta je ta pravá. Zdráhala se……asi jednu minutu. A tak kmotři zajištěni – splněno.

Přiznávám, byla jsem pěkně nervózní. Celé odpoledne lilo jako z konve. Ale stan, zapůjčený od Mikroregionu Dolní Střela nám zajistil suché zázemí. Sice jsem musela k novým šatům vytáhnout gumačky, ale myslím, že to nikomu nevadilo.

ani gumačky nevadí

Kmotři se svého úkolu ujali se ctí. Děkuji.

kmotra
kmotr

Celá akce měla důstojný průběh, knihu jsme polili  šampanským a zbytek vypili.

šampanské a kniha

Proběhla i autogramiáda. Splnil se mi sen, kdy lidé stáli frontu, aby si nechali ode mě podepsat moji knihu. Moc krásný pocit. Myslím, že nikomu nevadil ani déšť.  

Chtěla bych na tomto místě poděkovat obci Pláně a panu starostovi, Jirkovi, paní Merglové, rodičům, sestře Vendule, dceři Anetě, rodině, spolužákům, všem kamarádkám a kamarádům, kteří mě přišli podpořit, poděkování patří i těm (bývalí vojáci), o kterých jsem psala a kteří dorazili, i z velké dálky.

spolužáci s paní učitelkou

Děkuji za krásné fotky Michalovi a Jitce. Byl to pro mě jeden z nejkrásnějších dnů. A chci vám všem říct, že pokud máte nějaký sen, udělejte maximum proto, abyste si ho splnili. Stojí to za to. ♥

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů