Knihovna Vojenského historického ústavu

Domnívám se, že každý autor je rád, pokud je o jeho dílo zájem. Lidé si kupují jeho knížky, v knihovnách je zavedená v katalogu a dokonce jsou rezervace na její zapůjčení. Aspoň já jsem tedy ráda. Mám dokonce velkou radost. A radost se znásobila, když mi napsali i z Knihovny Vojenského historického úřadu. „Je možné od Vás získat darem 2-3 výtisky publikace Stále tajné aneb jak jsem sloužil v Mladoticích. Bohužel nemáme jinou možnost, jak ji pro náš fond získat, proto se obracím přímo na Vás a nabízím Vám za ni výměnou některou z publikací naší produkce (seznam několika novějších knih, které máme v současnosti k dispozici, posílám v příloze). Byli bychom velmi rádi, pokud byste měla o tuto výměnu zájem.“

No, wau.

Samozřejmě, že jsem měla zájem a vybrala jsem si dvě publikace Okupace 1968 a její obětiTábor nucené práce Mírov.  Výměna se úspěšně uskutečnila a mě přibyly v knihovně dvě moc krásné a zajímavé publikace. A jsem za ně moc ráda. Na druhé straně se zase jiný okruh čtenářů, může kochat moji tvorbou. Dalo by se říct, že všechno dobře dopadlo.

Jen mi nedá spát a zamýšlím se nad otázkou: To je na tom ministerstvo, nebo naše armáda tak bídně, že nemá prostředky na to, aby podpořilo Vojenský historický ústav v jejich činnosti? V obnovování a udržování fondu literární tvorby? Když si vybavím, kolik milionů  stálo vybudování jednoho (třeba toho našeho) vojenského objektu, a že jich vybudováno bylo….Je to smutné. 

Je podle vašeho názoru správné podporovat lidi, kteří se snaží zachytit nějakou událost, činnost i pro příští generace?  Nejsem jediná, kdo se vlastním nákladem  snaží zachovat vzpomínku nebo naši historii v podvědomí lidí. Co podpora autorům? Aspoň malým dotačním titulem, nebo příspěvkem, nebo aspoň koupí jejich tvorby. Nerozumím těm procesům, jen se nad tím zamýšlím.

Rozhodně je na místě zmínit, že Plzeňský kraj má naštěstí jiný názor a podporuje autory v jejich literární tvorbě z našeho regionu a to je nedocenitelná pomoc. Finanční podpory se dostalo i knize Stále tajné aneb jak jsem sloužil v Mladoticích.  Za to velké díky.

Co si myslíte vy?

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů