Cesta jako žádná ze sta

Musím uznat, že díky knížce „Stále tajné aneb jak jsem sloužil v Mladoticích“ poznávám spoustu úžasných a zajímavých lidiček. Jejich reakce na obsah knihy jsou kladné, lidé mi dávají pozitivní zpětnou vazbu.  

Navštívila jsem přednášku, besedu, promítání filmu „Cesta jako žádná ze sta.“ Konala se v Plasích, již po šesté. I tak byl sál nasáklý příjemnou atmosférou, ve vzduchu byl cítit upřímný zájem všech přítomných. Z pódia zářilo nadšení dvou mladých mužů, Lukáše Sochy a Tomáše Vaňourka, kteří svůj sen dokázali přeměnit v uskutečněnou cestu, cestu po stopách legendárního Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky z let 1959-1964.  Film režisérky Lörinczové o jejich cestě byl úžasný a já si večer náramně užila. Smekám před jejich bláznivým nápadem, který vyústil v něco velkého, krásného. A trochu mě hřálo vědomí, že to nebylo poprvé, kdy jsem se setkala tváří v tvář s těmito odvážnými nebo spíš bláznivými mladíky.

Ale vrátíme se o čtyři měsíce v čase zpět. Jednoho srpnového dne mi přišla na fb zpráva:

„Dobrý den. Dnes se mi dostala do rukou vaše kniha. Zatím jsem si ji jen prohlédl, ale překvapilo mne, jak jste se dostala k určitým informacím, zejména k denním rozkazům velitele útvaru. V některých figuruje i moje jméno…….Už v ukázce jsem postřehl, že některé informace jsou buď vámi smyšlené, anebo vám dotyčný bývalý voják lhal. Je nás v okolí pár, kteří jsme v podzemí strávili víc než deset let a určitě bychom nepodávali zkreslené informace, tedy alespoň takové, které by v rámci utajení mohly být zveřejněny.“

To, že jsou veškeré uveřejněné dokumenty odtajněné a dostala jsem se k nim zcela legálně v archivu, jsem snadno objasnila. To, že příběhy jsou zcela identické, někdy i jeden příběh vyvrací ten další, jsem vysvětlila. Mé nadšení snad zapůsobilo a pamětník souhlasil se schůzkou.

No a kde? Je přece jasné. V deset u brány….

Dorazil včas. Vojenský zvyk. Příjemný, sympatický muž s doprovodu manželky a dvou mladíků. Poznala jsem je hned. Bylo to příjemné setkání, hlavně když si člověk uvědomí, že mladí cestovatelé kromě 32 zemí a 22 časových pásem navštívili i naše bohem zapomenuté, lety utajované, historicky tajemné a stále zelené místo, ležící kousek od jejich bydliště.  A co nového jsem se dozvěděla od zde sloužícího vojáka? Rád zavzpomínal a dokázal zajímavě a poutavě vyprávět.

Chcete vědět, co jsem se dozvěděla nového? ? Zajímá vás to? No…..na to si budete muset počkat, možná někdy příště ….nebo že by v druhém díle knihy?

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů