Ztracený chlapeček

Zadání: Napište příběh, který skončí větou „Konečně to bylo snadné.“.
Vylosovaná slova: SVÍČKA, JAZZ, ZTRACENÝ CHLAPEČEK

Chtěl ji získat. Miloval ji ode dne, kdy ji poprvé, tenkrát v parku potkal. Byla zmatená a nešťastná. „Kde je můj ztracený chlapeček?“ plakala tak, že se lidé sběhli kolem ní. Ale nikdo z ní nedostal kloudné slovo, jak se zalykala slzami. Přiblížil se k ní, chytil ji za loket. „Co se vám stalo, mladá paní? Kdo se vám ztratil? Kde? Kdy to bylo?“
Podívala se na něho svýma, velkýma, modrýma očima a jak zamrkala a slza ji stekla po tváři, věděl, že je až po uši zamilovaný. Byla nádherná, i ve své nečekané bolesti. A tak se všichni postupně dozvěděli, že byla na procházce se svými tříletým synkem Tomáškem, a než mu koupila zmrzlinu, ztratil se. Zůstal u ní, chtěl vědět, co měl na sobě, jak vypadá. Přihlížející se dali postupně do hledání. Rozešli se do všech směrů. „Měl kostkovanou košilku, modrou a džíny. Modré botasky. A na hlavě bílou kšiltovku,“ popsala mezi vzlyky svého malého chlapce.
„Máme ho!“ volal někdo z dáli. „Byl na houpačce, na druhé straně.“ Starší pár přivedl Tomáška k mladé paní a s útěchou v hlase, ji konejšili.
Zdeněk vyskočil, a zatím koupil pro sebe, mladou maminku i Tomáška zmrzlinu. Tu rozteklou již lízal na zemi pes, kterého venčili manželé, kteří Tomáška objevili.

První setkání bylo trochu dramatické. Od té doby na ní myslel, kudy chodil. V parku byl každý den a doufal, že ji opět potká. Už ji nechtěl nechat odejít, chtěl ji pozvat na kávu a Tomáška na pohár. I když netušil, jestli mají někde tatínka, prostě to chtěl zkusit. Povedlo se mu za čtrnáct dní. Šla celá rozesmátá, ještě s kamarádkou, v družném hovoru a jejich děti běhali kolem nich. Celá zářila. „Je ještě krásnější, než si ji pamatuji,“ pomyslel si Zdeněk. Našel odvahu a obě ženy zastavil. Pamatovala si ho. Kamarádka se odpojila a nechala je o samotě.

„Ještě jednou děkuji, chodím sem od té doby každý den, a doufám, že vás potkám,“ přiznala tiše. „Nevím, jestli jsem vám dostatečně poděkovala.“ Krásně se usmála. Podlomily se mu kolena. Našel odvahu a pozval ji na večeři. Souhlasila, také se jí líbil. „Zítra hlídá Tomáška maminka,“ přiznala.

Schůzka se vyvedla. Večeře při svíčkách, v restauraci zrovna hrála Jazzová kapela. Byl to nádherný večer. Oba na sebe zamilovaně koukali.
Scházeli se často, i s Tomáškem. Byl to moc šikovný chlapeček a modré velké oči měl po mamince. Získali si ho oba. Miloval je, jen měl strach, jestli se posunou dál, na další pomyslný schůdek vztahu. Jestli se nevrátí tatínek. Jeho obavy rozprášila snadno, když ho pozvala k sobě domů.
Nyní už bydlí společně, a plánují společný život. Svatba se koná za měsíc. Jste zváni. Konečně. Bylo to snadné.