Třínohý kůň

Spisovatelská výzva René Nekudy.
Zadání: Napište smyšlený příběh, ve kterém se objeví znění poslední SMSky, kterou máte ve svém mobilu…..  (To znám, ono to jednou vyjde)
Vylosovaná slova: DEKA, TICHO, TŘÍNOHÝ KůŇ

Za sedmero řekami a sedmero horami žilo-bylo jedno začarované království. Už několik let zde lidé vůbec nemluvili. Ztratili řeč. Co se stalo? Zlá čarodějnice, která se chtěla vdát za jediného syna krále Miroslava, království uhranula. Ticho vládlo v celém královském paláci. Ticho bylo v kuchyni, na dvoře i mezi prostým lidem. Za to ve stáji, na louce, na pasece nebo v lese mluvili všechny zvířata jeden přes druhého. 

„Zajíci, kam utíkáš?“ ptala se veverka.
„Zdrhám před liškou, mravenci říkali, že se tu potuluje. Nechci zemřít, mám ještě velké plány se životem, chtěl bych se oženit, “ udýchaně odpovídá zajíc, a už byl vidět jen ocásek, jak mizí za křovím.

Království bylo smutné. Nikdo se nesmál, nikdo nezpíval, nikdo se neradoval. Všichni jen mlčky pracovali. Čarodějnice vše pozorovala ze svého kamenného hradu na vrcholu největší hory a mnula si ruce. Věřila, že přinutí krále Miroslava, aby vystrojil svatbu. Ale ten si stýskal, smutnil a ztrácel sílu. „To znám, ono to jednou vyjde,“ byla si jistá čarodějnice. Nebylo to první království, které uhranula. Když bylo princi Jaroslavovi 25 let, chtěl kletbu zrušit, ale protože nikdo nemluvil, nemohl mu ani poradit. Vydal se tedy do světa. Věřil, že někde najde lék, radu nebo pomoc. Osedlal si svého třínohého koně, kterého měl od dětství, přehodil přes něj deku a vydal se svým kamarádem za štěstím. Putovali několik dnů a několik noci až se dostali na mýtinu v sousedním království. Procházela se zde krásná dívka, sbírala bylinky a zpívala si. Měla dlouhé vlnité vlasy, a byla to nejkrásnější, co princ Jaroslav v životě viděl. Pozoroval ji za stromem a nevěděl, co udělat, aby ji nevyplašil.

„Neboj se,“ radil mu třínohý kůň. „Dělej, že jsi zraněný a zbytek nech na mě.“ Princ ulehl na mech v lese a čekal. Kůň začal sténat. „Ach, ach, bolí, bolí.“ A pásl se jakoby nic vedle svého prince.

Sténání uslyšela dívka a opatrně se přiblížila. Ještě nikdy neviděla třínohého koně. Ještě nikdy neviděla tak hezkého a sympatického mládence. Ale ten ležel, nehýbal se, nemluvil. Začala ho ošetřovat. Princ se probudil v neznámé komnatě, měl ovázanou hlavu a u postele džbán vody, který voněl po meduňce. Dívka se o něj několik dní starala, on se utápěl v jejích krásných, hlubokých očí. Ptala se: „Odkud přicházíš? Jak ti říkají? Co tě bolí?“ Ale Jaroslav jen koukal a nic neříkal. Dívka také chodila do stájí a sama se starala o třínohého koně. Pocítila k němu velké pouto. A protože se Jaroslavův stav nelepšil, s brekem si vždy u třínohého přítele postěžovala.

Jednou to již kůň nevydržel, také si dívku oblíbil. Viděl, že se do Jaroslava zamilovala a tak ji jednou, když ho vzala na vyjížďku, všechno vypovídal. Nejdříve se samozřejmě vylekala, nikdy neslyšela mluvit koně, ale nakonec uvěřila. Rozhodla se, že Jaroslava a celé jeho království vysvobodí od zlé čarodějnice. Namíchala si ze svých bylinek nápoj z tajného receptu, který si vyprosila u staré bylinkářky. A s očarovanou lahvičkou se vydala najít proradnou ženu.

Za několik dnů se zcela vyčerpaná dostala až na vrchol hory, kde v kamenném hradu sídlila zlá čarodějnice. Zrovna se sluhové vraceli z trhu ve městě a nesli čerstvou zeleninu, chleba a víno. Nenápadně se zamotala mezi služebnictvo a lahvičku s tajným nápojem vlila do karafy s vínem. Při večeři, kterou si paní dopřávala, hojně popila vína. Najednou se jí udělalo špatně a spadla na zem jako podťatá.

Kouzlo bylo prolomeno. Lidé začali mluvit, zvířata oněměla. Dívka si vzala prince Jaroslava za muže, a byli šťastní, dokud neumřeli.

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů