Recept

Tato úvaha vznikla na základě Spisovatelské výzvy René Nekudy.
Zadání: Popište své vůbec nejneoblíbenější jídlo tak, aby ostatním připadalo jako úplně největší kulinářská lahůdka…
Vylosovaná slova: JED, SLOVO, OPILÝ VODNÍK

Myslím, že rozhodně platí slogan: Hlad je nejlepší kuchař! A o tom to je. Nejneoblíbenější jídlo? Těžko říct. Co tím slovem je rozuměno? Jídlo, které mi nechutná, nebo které miluji?  Jídlo, které já zbožňuji, může být pro někoho JED. Ve slušném SLOVA smyslu. Protože moji oblíbenou řepu, by někteří muži do pusy nevzali. Co mě tedy ze zásady nechutná jsou malé kapustičky. No fuuuj! Přitom je to malá kulatá zelenina, která obsahuje spoustu vitamínů a minerálů. Podle mé představy se s opečenými kapustičkami nejradši cpe OPILÝ VODNÍK, protože je to takový zelený „blevajs“, přesně pro vodníka.  Vždycky se snažím stravovat zdravě. V poslední dobou úplně bez cukru a nejlépe bez mouky. Ukrutně se mi ulevilo. Tedy mému trávení. Počítám, že se dostaví bonus a to je zdravé a štíhlé tělo.

Není to jen o jídle. Záleží také na úpravě jídla na talíři, na prostírání. Nejnej, knedlo, zelo, vepřo naházené na hromadě na talíři, na stole, kde přes binec není kousek volného místa, prostě nenadchne. A přitom stačí tak málo. Všechno se vším souvisí.

Dostávám se také do věku, kdy se mi chutě mění. Takže nikdy bych například nepozřela párky k snídani. Vajíčka se mi také vždy zdála taková těžká. A nyní? Není nad to, dát si ráno smažená vajíčka a k tomu opečené plátky anglické slaniny. Dobrota. To, co dříve bylo pro mě fuj, nyní úplně mění tvář. Proto se řídím pravidlem „nikdy neříkej nikdy“! Protože nikdy nevíš.

Moje kdysi oblíbené omáčky s knedlíkem si dám nyní minimálně. Prostě na ně nemám chuť.

Takový hermelín na grilu, s brusinkami, to je pochutnáníčko. Mám také ráda pěkně pálivou klobásku, ale zase úplně dobře mi nedělá, takže mi stačí oblbnout chuťové pohárky tím, že si jen kousnu (pokud se najde někdo, kdo dá.. 🙂 ) a zažene mi tu chuť a nezpůsobí žádné zdravotní problémy.

Cukrová vata. Moje moc oblíbená pochoutka na každé pouti. Jednou jsem se vsadila se synem, kdo jich sní víc. Zvládla jsem jich sedmnáct. Tu poslední borůvkovou dodnes cítím na patře.  Nyní již mezi mé vyhledávané dobroty nepatří. Ale takový je život. Člověk by měl, pokud má možnost, ochutnat všechno. Vždyť pro to snad na tom světě jsme, abychom si život užívali plnými doušky.

Velmi zdravým se jeví smažený hmyz. Prý je to potravina budoucnosti. I když nemyslím. Pokud lidstvo zahubí veškerý hmyz, čím se budou živit ptáčkové? Narušil by se tím určitě koloběh přírody. A konečně dlouho očekávaný oblíbený recept na největší delikatesu na světě. 

Recept: Nachytáme různé pavouky, na louce vyhrabeme žížaly, posbíráme broučky a vybereme mraveniště. Drobný hmyz ještě za živa (protože, kdo by s tím kuchal, že?) v rychlosti vhodíme do rozpáleného oleje. Můžeme prosolit. Po vychladnutí servírujeme na novém, barevném talíři. A když bude pěkně nazdoben i stůl, nikdo tuto delikatesu nemůže odmítnout. Dobrou chuť. 🙂