Pouliční lampa

Zadání: Napište příběh o pouliční lampě….
Vylosovaná slova: PARAŠUTISTA, VĚZENÍ

„Pozóóóór!“ zaznělo vzduchem.
Křach, rána a ticho. „Nic nevidím, nic nevidím, au, to bolí,“ rozplakala se pouliční lampa č. 5.
„No páni,“ obdivně zahvízdala sousední parťačka lampa č. 6.
Následovalo ticho, všichni oněměli úžasem. Co se stalo? Na ulici se začali hemžit lidé. Všichni koukali a nevěřícně pokyvovali hlavami. Fotoaparáty blýskaly, už je tu i televizní štáb.
„Ta už neví, jak by na sebe upozornila,“ pohrdavě odfrkla lampa naproti ulice. „Chce být za každou cenu slavná.“
„To jo, už minule, když blikala, také upoutávala pozornost,“ přitakala lampa č. 8. „Nebo jak ji nabouralo to krásné červené auto, byla hned slavná. Fotili ji.“
„A povedlo se jí to, všichni kolem ní poskakovali,“ přidala se další. „Lidé k ní nosili květiny, a ozdobili ji křížkem. Dostala se na všechny titulní stránky novin. A mluvili o ní v televizi,“ se závistí v hlase dodala lampa č. 8.
„Ale holky, nechte toho, ona za to přece nemůže,“ zastala se kamarádky lampa č. 6.
„Nevíte, co to na ní přistálo? Vůbec není nic vidět, všude samá látka.“ Lampy nevěděly, ještě nikdy nic takového neviděly. Snažily se poslouchat, co lidé říkají. Přijížděli houkající hasiči. A už sundávali látku, která zakryla celou lampu č. 5 a ještě okolí kolem ní. Až teď bylo vidět, co se stalo. Nahoře na lampě byl zachycený člověk a sténal. Nebo sténala lampa č. 5?
„Už je tu doktor,“ zašumělo v davu a ten se hned rozestoupil. Hasiči vytáhli žebřík a opatrně sundávali chlapa dolů. „Parašutista…..parašutista,“ zašumělo v davu.
Lampy s obdivem zíraly na dění okolo. „Tak toto je parašutista….,“ divily se. „Už jsme tady 15 let a ještě jsme žádného parašutistu neviděly. Lidé říkali, že to byl nějaký začátečník.“ Lampy pokyvovaly hlavami.

Postupně se vše v ulici vracelo do normálu. Parašutistu odvezla sanitka, hasiči odvezli padák. Policisté zatarasili lampu č. 5. Obehnali ji červenou páskou. Lidé se pomalu rozcházeli do svých domovů. Ulice utichla.
„Au, au, to bolí, co teď se mnou bude? Cítím se jako ve vězení, nemůžu dýchat,“ zasténala hlasitě lampa č. 5. Sousední lampy se všechny jako na povel podívaly na svoji postiženou kolegyni. Byla chudinka celá ohnutá až k zemi, světlo rozbité, tělo zdeformované. Už nikdo nefrfňal, jen mlčky svítily. Jediná lampa č. 6 ji podpořila. „Neboj, to bude dobrý, ráno určitě přijedou elektrikáři a dají všechno do pořádku,“ utěšovala ji. Ale ostatní lampy soucit necítily. „Dobře ji tak, neustále se na nás povyšuje, chce být slavná, to jí patří.“
Ale dobré to nebylo. Ráno sice přijeli elektrikáři, ale s nimi lidé z pracovní čety. Rozbrušovačka kvílela po celé ulici. Rány, hlomoz, rachot a milou, nejslavnější lampu, lampu č. 5 naložili na multikáru a celou rozřezanou a zničenou ji odváželi pryč. Na šroťák.
Lampa č. 6 plakala. „Taková statečná lampa to byla, s kým si budu celou noc povídat?“
„Pche,“ otočily se zády ostatní lampy. „Konečně jsme se té náfuky zbavily.“

A život v ulici běžel dál. Sice v noci v jednom koutě byla větší tma, ale žádné lampě to nevadilo. Jen lampa č. 6 občas osamoceně vzdychla. Za týden se po ulici procházel pan starosta s nějakým brejlatým projektantem. Něco si čmáral do notýsku, měřil metrem a diskutoval se starostou.
„Už jste to slyšely?“ zoufale vykřikla lampa č. 8. „Všechny nás vyhodí a přijdou sem mladé, krásnější, úspornější a modernější lampy.“ V ulici zavládla panika. Všechny lampy se začaly třást strachy. Blikaly jako o život. Jen jedna lampa byla v klidu. Těšila se, že se brzy potká se svou kamarádkou, lampou č. 5.