Kolena a ruce od hlíny, poškrábané nohy od křoví, dvě klíšťata, jeden štípanec, rezavý hřebík v noze, ale spokojenost na tváři, to byl výsledek dnešního výletu.
„Našli jsme bunkr, možná by tě to mohlo zajímat,“ řekl mi v sobotu večer kamarád.
„Jasně, zajímá,“ odpovídám. A už zjišťuji, kde, co jak. A tak cíl nedělního výletu byl daný.
Chvilku to trvalo, příroda už tu vládne pevnou rukou. Ale nakonec jsme našli, co jsme hledali. Tři panely zarostlé v trávě, vše obklopené rozrostlými keři.
„Podíváme se dovnitř?“
Pod panely se skrývá chodbička se schody.
Navazuje přístupová chodbička lomená, kdysi krytá protitlakovými a trojicí protiplynových dveří. Ty už tu dnes nejsou.
A už vcházíme do protáhlé úkrytové místnosti o velikosti 1,8 x 6 m. V podélné ose objektu byl zazděný nouzový výlez. Jedná se o prefabrikovaný objekt ÚŽ – 6a.
Zde byla kapacita 6 osob v pracovním režimu, či 25 osob pro nouzové ukrytí. Jsem překvapená, jak je tu čisto. Asi o tomto podzemním bunkru moc lidí neví. Veškeré vnitřní vybavení by bylo přivezeno až při aktivování. Jediné zařízení interiéru byl trychtýřový pisoár.
Úkryt typu ÚŽ-6 se masově budoval v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století. Nejprve jako polní opevnění při hranici Československa s SRN, později v rámci TRHS po celém území. A nejedná se o ojedinělé stavby, bylo jich zbudováno stovky.
TRHS – teritoriální radiační hlásná síť. Pozorovací stanoviště postavené za účelem chemického a jaderného napadení v případě válečného konfliktu. Kryt by byl aktivován při vyhlášení bojového poplachu, v době míru byl zakryt a zasypán.
Probádáno a můžeme ven. Zakrýváme zpět panely a jdeme pátrat po dalších bývalých vojenských skvostech…..