Lehké opevnění vzor 36 – zážitkové ubytování

Budovaly se v letech 1935-38 jako součást československého opevnění. Začalo se s výstavbou betonové pevnůstky vz. 36.  Objekt v podstatě tvořila jediná střelecká místnost s jednou až třemi střílnami. Výzbroj objektů tvořily lehké kulomety vz. 26 nebo těžké kulomety vz. 8/24. Střílny byly tvarovány pouze v betonu, uvnitř objektu byly uzavíratelné posuvným uzávěrem s pozorovací štěrbinou. Vnitřní výbava objektů vz. 36 byla velmi chudá.

Typologie těchto pevnůstek byla velmi jednoduchá – v podstatě byla tvořena objekty tří základních typů označovaných jako A a B (dvoustřílnový typ) a C (třístřílnový). Odlišovaly se i tloušťkou obvodových stěn. Typ A měl stěny a strop o deset cm slabší než typ B. Existovalo i několik atypických objektů (např. jednostřílnový typ E).

Jejich výhodou byla finanční nenáročnost díky jednoduché konstrukci a omezenému množství vnitřního vybavení. Malé rozměry také snižovaly pravděpodobnost zásahu nepřátelským ostřelováním. Nevýhody ovšem převažovaly, a proto se projektanti ŘOPu snažili za šestatřicítku najít kvalitnější náhradu. A tou se stalo lehké opevnění vz.37, o kterém jsme si povídali minule.

Jak se cítila osádka v objektu, jsem si vyzkoušela na vlastní kůži, díky zážitkovému ubytování. Sice už bez kulometu, ale za to v mírovém prostředí a dá se říct s komfortem.  

Bylo to vzrušující, úplně nové, neznámé a trochu děsivé. Dvě noci dobrodružství.  V přírodě, u lesa, v krásném okolí. Autem nepřístupné, museli jsme pěšky. Vchod do bunkru byl malý otvor, který vedl dolů, pod zem.  Pro mě hodně nepříjemný pocit. V bunkru byla postel, krbová kamna, kanystr s 20 l užitkové vody, led osvětlení, plynový vařič a základní nádobí. Malá místnůstka o velikosti cca 2×3 m se dvěma malými okénky (střílnami). Energie byla čerpána ze solárního panelu.

Krbová kamínka jsme hojně využívali, byla zima. Jenže vytopená místnůstka do rána nevydržela, ráno jsme klepali kosu.

V podstatě jsem spala celou dobu na půl oka. Stísněný prostor, neznámé zvuky a šustění z venku mi nedalo pokoje. Společnost nám celou dobu dělala myš, evidentně tu bydlela první, ale i tak jsem vůbec netoužila se s naší spolubydlící blíže potkat.  Suché WC se nacházelo asi tak 50 m od objektu, takže v noci vylézt ven do neznámého lesa bylo dost strašidelné.

Sice stále nevím, jak se cítila vojenská osádka uvnitř pevnůstky, když byla připravena chránit naše území, ale i tak se skláním jejich odvaze a statečnosti. Pro mě to byla nezapomenutelná dovolená, stálo to za to! Určitě doporučuji. Máte někdo podobnou zkušenost?