Vlastivědná procházka do Ondřejova a jeho okolí

Venku řádí pořádná bouře. Lije jako z konve. Blesky, jeden za druhým, kříží černou oblohu. Psa bys nevyhnal, jaká je venku slota.  Z nebe padá neskutečné množství vody. Prší, prší a prší. Hráz vysoká 15 metrů a široká 150 metrů toto běsnění dlouho nevydrží…………… V noci podlehla. Protrhla se a uvolnila cestu rozbouřené vodě……

Ne, to není sen, je to skutečnost.

Rybník pod Mladoticemi, původním názvem Ozřanský (rok 1373), později Mladotický byl největší široko-daleko. Jeho rozloha činila 92 hektarů a zadržovala přibližně 3 miliony metrů krychlových vody. Mimořádně prudká bouře zavinila protržení hráze v noci z 25. na 26. května 1872. Uvolněná voda zpustošila okolní krajinu a vzala s sebou spoustu lidských životů. Následující noc došlo k sesunu úbočí Potvorovského vrchu, čímž vzniklo Odlezské jezero. Jedno zaniklo, druhé vzniklo. Mladotický rybník již nebyl nikdy obnoven.

Mladotický rybník na prvním vojenském mapování

Ještě plno dalších zajímavostí jsme se dozvěděli na Vlastivědné procházce, kterou zorganizovalo a uspořádalo Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici.  Okolí Ondřejova a vývoj historie v oblasti bývalého Mladotického rybníka zaujala plno návštěvníků.

Vycházka byla zahájena prohlídkou vojenského podzemí pod Ondřejovem. Jsem ráda, že jsem mohla být nápomocna a mohla jsem trochu přiblížit široké veřejnosti místní podzemí a nastínit vojenský život v daném místě.

Na prohlídce v bývalém vojenském areálu

První zastávka početné skupiny byla u bývalého mostu přes řeku Střelu, mezi Mladoticemi a Křečovem. Byl postaven v roce 1905 a sloužil až do roku 1964, kdy byl zbourán a nahrazen mostem novým, který je níž po proudu. Ten slouží dodnes.

Starý most přes řeku Střelu, kolem roku 1905
Nový most v roce 1964

Nový most se stavěl v roce 1964. Vzadu vidíme vojenskou ubytovnu, patřila ke kasárnám. Stavěli ji vojáci a přespávaly tam návštěvy, manželky, milenky.

Úryvek z knihy Stále tajné aneb jak jsem sloužil v Mladoticích:

V roce 1964 hořela chata u křižovatky. Pamatuji si to. Byla to ubytovna pro vojáky z povolání a jejich manželky. Na štědrý den to shořelo. Úplně. Do mrtě. Hasili hasiči z Manětína, z Plas a hlídali celou noc, aby nechytly okolní lesy. Do půl roku jsme my záklaďáci postavili vše nové. Prostě funglovka.“

Zajímavé bylo zastavení na Mladotické zastávce. Víte o tom, že se do roku 1961 jmenovala „Zastávka Manětín“? Přesto, že od Manětína ji dělí deset km?

Manětínká zastávka v roce 1958

Vyprávění Mgr. Jiřího Kříže z Mariánské Týnice potvrzuje i následující ukázka z knihy:

Zastávka Mladotice se dříve jmenovala Manětínská zastávka. Koncem padesátých let jsem jezdil s rodiči a sourozenci k řece. Bylo to v místech, kde stával starý silniční most, po kterém je ještě dnes patrný nájezd od Mladotic, a dnešním rekreačním zařízením dolu Maxima Gorkého, který ještě nebyl. Nový most se začal snad stavět právě pro potřeby vznikajícího vojenského objektu, ale kdo ví? Když se začal stavět nový most, tak jsem jako tremp netušil, že strávím dva roky svého života, jak se říkalo „v zeleném“ zrovna tady. Sloužil jsem u útvaru od září 1967 do srpna 1968. V té době……..

„Kaple Jména Panny Marie v Mladoticích stávala dříve na břehu již zaniklého rybníka, odlesk střechy byl vidět na hladině vody,“ objasňoval Mgr. Pavel Beneš.  Dnes kaple krášlí střed obce.

Letecký snímek z roku 2008, Kaple Jména Panny Marie v Mladoticích

Stáli jsme u bývalé hráze a podivovali se nad osudem tohoto místa. Socha sv. Anny a Podhrázký mlýn a vyprávění o jejích majitelích, kteří zde působili, bylo velmi poutavé.  Mlynář z Podhrázkého mlýna se aktivně podílel za druhé světové války v odboji. Za zmínku určitě stojí  jeho hrdinský čin na záchranu řady lidí z transportu smrti v Žihli.

Ondřejovský vodopád a vznik Ondřejova, popis bývalých roubených stavení, završila návštěva místní hospůdky, kde byly promítány historické fotografie.

Ondřejov v roce 1958

Občerstvení po asi 5 km procházce přišlo všem vhod. Počasí nám přálo a věřím, že všichni nabiti novými, zajímavými informacemi, budou na tuto akci dlouho vzpomínat.

Chtěla bych poděkovat zaměstnancům Muzea v Mariánské Týnici, Mgr. Jiřímu Křížovi a Mgr. Pavlu Benešovi za krásnou, zajímavou, poutavou a vzdělávací procházku a za umožnění použít archivní fotografie.

Zdroj: fotodokumentace Muzea a Galerie Mariánské Týnice, kniha Stále tajné a nebo jak jsem sloužil v Mladoticích

Autorka knihy "STÁLE TAJNÉ aneb jak jsem sloužil v Mladoticích".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů