Lípy Svobody v Pláních – 105 let

Pozoruji velký, nažloutlý list, který se vznáší ve vzduchu. Vítr si s ním pohrává, už, už to vypadá že přistane na pamětním kameni pod nově zasazenou lípou. Ale neee……….jako by si to rozmyslel, otočí se a letí pryč.

Stojím tady na Hůrce v Korýtkách a kochám se. Jako bych se přenesla v čase. Vidím skupinu usměvavých lidí, kteří slavnostně oděni, přichází. V čele průvodu na povozu s koňmi vyhrává kapela oblíbené písně, panuje dobrá nálada. Dneska zde vysadí tři lípy. Lípy Svobody, na počet událostí, které změní všechno. Slavnostního úkolu se s radostí ujala paní H. Seidlová, Al. Tomeš a Viktor Mixa. Všichni pozorně poslouchají proslov řídícího učitele Františka Sopra. Nikomu nevadí, že je zima, sychravé počasí, studený vítr a dešťové přeháňky. Píše se rok 1918 a slavíme vznik Československa.

Sraz je u hospody v Pláních. Přišli všichni a vládne nádherná atmosféra. Hasiči i myslivci ve slavnostních oblecích, mládenci v dobových vojenských uniformách, občané, děti. Kapela vyhrává a muzikantům mrznou prsty. Zase pěkně fičí ze severu, déšť nepřestává a je pěkná zima. Historie se opakuje? Česká vlajka, vlajka obce Pláně i hasičská plápolají ve větru. Průvod vychází.

Všechno je jiné, přesto stejné. 100 let uplynulo, lípy vyrostly, jejich koruny zmohutněly. Dnes 28. října 2018 přibyde nová, čtvrtá lípa. Také vyroste. Věříme, že v jejím stínu se za dalších 100 let ukryjí naši následovníci a potomci. Pamětní desky připomínají události před sto lety ale i ty dnešní. Nezapomněli jsme.

Ve vzduchu voní národní hrdost, pocit sounáležitosti, který cítili i naši předkové. Pocity letí vzduchem, každého obejmou, každého se dotknou, o každého se otřou. Nejsou jen ve vzduchu, jsou v nás. Po projevu paní starostky a vysazení lípy zahráli hudebníci v čele s panem Kůsou československou hymnu. Všem mrazí, je to velice silný zážitek. Vytryskly mi slzy dojetím.

Zase prší, fouká vítr a pěkně se ochladilo. Píše se 28. října 2023. Dnes je to 105 let. Stojím tady na Hůrce v Korýtkách a kochám se. Dnes sice žádná oficiální akce neprobíhá, přesto občané Korýtek , přináší kytičku a zapalují svíčku…..nejsem sama…..kocháme se…..jsem moc ráda, že můžu být u toho.

Opět fouká vítr a přede mnou letí velký, nažloutlý list. List ze stoleté lípy. Otáčí se, předvádí se a v celé své podzimní kráse pomalu klesá k zemi.