Stále tajné
aneb jak jsem sloužil
v Mladoticích
Kniha nás přenese do VÚ 5625 v Mladoticích. Odkryje roušku tajemství. Pro koho se budovalo podzemí? K čemu sloužilo? Popisuje historii jednoho již zapomenutého místa. Osobní vzpomínky vojáků, kteří zde sloužili.
K místu se váže plno mýtů. Jak se povedlo autorce záhadu rozluštit? Posuďte sami....
Co se z knihy dozvíte?
Místo bývalo vojensky přísně tajné. Proč? Autorka hledá pravdu. Fascinující lidské příběhy a lidské osudy. Příběhy zasazené do vojenského prostředí. Je to místo, které zaniklo, ale váže se k němu hodně vzpomínek. Nechceme zapomenout. Chceme připomínat, něžně, pomalu a neustále. Kniha připomíná historii daného místa a krůček po krůčku ukazuje proměnu.
- Historie VÚ 5625 Mladotice35 let aktivní činnosti
- Utajené podzemíDoopravdy sklad Červeného kříže?
- Vzpomínky vojákůZákladní vojenská služba, na to se nedá zapomenout
- ZveřejněníMístní občané si zaslouží znát, co se dělo v místě, kde žijí
Chcete se podívat pod pokličku daného místa? Nahlédněte se mnou...
Ukázka kapitoly
Tahle posádka měla a vlastně i byla ta nejméně zajímavá, přesto jsme něco divného tušili. Byl jsem všímavý. A bylo tam něco podezřelého. V té době, se po dobu dvou let, jen těžko dalo něco utajit. Každý to bral jako nucené zlo vojenské branné povinnosti. Přesto tam bylo pár záhad a teprve předevčírem (4/2016), když jsem googlil ten náš útvar a naběhl odkaz na supertajnou základnu, tak to konečně do sebe všechno zapadlo.
Mezi námi zákláďáky to nevěděl vůbec nikdo!!!! Bylo to super utajené.
Ladislava Hrabovská
Vystudovala jsem dálkově VŠE, Provozně ekonomickou fakultu, obor Veřejná správa a regionální rozvoj v Praze. Přispívala jsem do Lidových novin do rubriky Starostové píší. Psaní je mým koníčkem, i když zatím pouze do šuplíku. Pracovala jsem dvanáct let jako starostka malé obce. Zajímají mě lidské příběhy a osudy, mám ráda historii. Fascinují mě tajemná místa a události, které se k nim váží, různé životní příběhy a tvrdím, že minulost a různé lidské osudy by se neměly zapomínat.
Co říkají čtenáři
Stále tajné aneb jak jsem sloužil v Mladoticích je kniha plná vzpomínek vojáků a velitelů z VÚ 5625 doplněná o archivní dokumenty. I když trošku netradičně napsaná je velice zajímavá, přečetl jsem ji tzv. jedním dechem. Jistě zaujme kolegy bunkráky, amatérské badatele, bývalé vojáky i širokou veřejnost. Snad se časem dočkáme i pokračování.
Nikdy jsem knihu s vojenskou tematikou neměla v ruce, natož, abych ji četla 🙂 a po pravdě jsem se obávala i toho, že ji jako nevoják nebudu vůbec rozumět. Musím, ale říct, že jsem byla mile překvapena. Zaujala mě, a to jak svým celkovým obsahem, tak i osobitým stylem psaní autorky. Vzpomínky jsou zajímavé, vtipné, někdy smutné, ale také poučné. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací o vojenských záležitostech. Myslím, že kniha stojí za přečtení. Nechala jsem se aspoň na chvíli přenést do dob, kdy nebylo vše jednoduché....vřele doporučuji 🙂
Vážená paní Hrabovská, děkuji za vaši knihu. Docela jsem se bál knihu otevřít, ale nakonec jsem ji přečetl jedním dechem. Sloužil jsem v Mladoticích 77 - 79. Co jsem tam zažil, se nedá zapomenout. Ještě jednou děkuji a přeji další úspěchy.
Byla jsem zvědavá, odložila jsem křížovky a dala se do čtení. Je to moc hezké, chtěla jsem vědět, jak to bude pokračovat, jak to dopadne. Tak jsem to přečetla celé..za dva dny.....
Dobrý den paní Hrabovská, právě teď jsem dočetl Vaší knihu za kterou Vám ještě jednou upřímně děkuji. Vážím si vaší píle a vytrvalosti kterou jste vynaložila na její tvorbu. V pondělí, kdy jsem večer vzal knihu do rukou byla mým společníkem do tří hodin do rána. To se mi už dlouho nestalo. Většinou usínám kolem dvaadvacáté hodiny. Ačkoliv jak jste se zmínila, nejste ve vojenské terminologii odborník, nebude to již nyní pravda. Píšete jako by jste prošla vojnu od A do Z. Na první pohled jsem považoval ofocené denní rozkazy, uvedené v knize jen jako doplněk, ale jen do doby než jsem je začal pročítat. Hned u mne vyvolaly vzpomínky na podobné události z doby mého pobytu na vojně. Dvacetiletí jsou totiž po padesáti letech stále podobní. Jsem přesvědčen, že kniha bude úspěšná.
Knihu jsem dostal, ale jakmile návštěva odešla, zalezl jsem do pergoly a četl a četl až do večera. Pak znovu. Když jsem šel spát, půl hodiny jsem se převaloval a nemohl zabrat. Vzal jsem knížku a ráno v pět ji odložil. Přečtenou. Krásné vzpomínání. Dnešní mladí tomu asi nebudou rozumnět. Sloužil jsem tam v roce 1963 - 64, mám spoustu vzpomínek, věřím, že se potkáme a budete mít námět na pokračování. Jsem rád, že jste to dala dohromady. Děkuji.
Moc zdravím a děkuji za knihu, přečetl jsem ji jedním tahem. Bylo to zajímavé čtení a je mi líto, že objekt je dnes v takovém stavu, jaký je. Potěšilo mě, že jsem se našel na několika čb. fotografiích. Byl jsem i jeden z těch, o kterých píšete, že chodili do kasáren dírou v plotě, ale nikdy jsem nic nevzal, stačilo mi například 2 hodiny ležet v trávě a zavzpomínat na kamarády, které už neuvidím. Ještě jednou děkuji.
Knížka je super! Koupila jsem ji tatínkovi, měl radost. Hned reagoval a vzpomínal. Akorát, že já se do knížky začetla a on musí počkat. Poznala jsem se tam. Jsem ta, co byla naštvaná, že ji tam zavřeli a musela čekat, až vedení odjede. Ne, ta co tam křičela. 🙂 Naši už o mě měli strach, že se mi něco stalo na tý motorce. Ale krásný vzpomínky to jsou! Už to vidím, že to bude chtít pokračování a druhý díl!
Kniha je čtivá. Půjčil jsem ji tchánovi a přečetla ji i tchyně.... 🙂
Kniha je výborná. Dozvěděl jsem se věci, které jsem fakt nevěděl. Děkuji.
Dobrý den, Ozývám se trochu opožděně, ale Vaší knihu jsem přečetl ještě na chalupě za dva dny. Nyní začíná kolovat po známých a jsem zvědavý co mi řeknou. Mě se vzpomínky velmi líbily a myslím, že plno lidí z regionu bylo překvapených. Kniha má spád a je doplněna řadou fotografií. Jenom je škoda, že tisk dokumentů mohl být lepší. Uvítal jsem také, že kniha není brožovaná, navíc za slušnou cenu. Líbí se mi také, že jste našla odvahu se do knihy pustit. Snad se Vám náklady prodejem vrátí. Ještě děkuji za usnadnění nákupu.
Dobrý den, když jsem se dozvěděl o podzemí u Mladotic a že odtud vojáci odešli, sedl jsem do auta a jel se tam podívat. Že je to v mysli lidí stále tajné jsem se hned přesvědčil, když jsem se několika žen (už nedaleko objektu) zeptal, kde to je, nevěděly, ale jedna prý ví. Koukala na mě jako na špiona, že musím na voj.správu do Plzně. Naštěstí to uvedli na pravou míru místní chataři, litovali,že tam vojsko už není, neboť s vojáky dobře pařili. A klíče má starosta.To tam ještě byl ten dieselagregát. Podruhé jsem tam byl s kolegy z KVH Praha. Dieselagregát už byl pryč, ale zato tam byla s námi paní starostka - to jste musela být vy. Já byl na vojně na letišti a tak jsem si teď spolu s Vaší knížkou dobře zavzpomínal, za to dík a zdravím.
Včera jsem dočetla tvoji knížku. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Moc se ti to povedlo. Pěkný zážitek!
Krásný den Laďko, Konečně se mi podařilo dočíst Vaši knihu. Přiznám se, že než se mi dostala kniha do ruky byl jsem drobet skeptický. Ale musím opravdu smeknout. Kniha se Vám moc povedla a zmíněné a zveřejněné dokumenty jsou skvělé. Vše je doplněno o příběhy lidí, kteří tam opravdu sloužili...Opravdu skvělá práce a úžasná kniha. Pokud budete mít zájem, nabídka poskytnutí několika dokumentů na druhý díl stále platí 🙂